BRUTAL ASSAULT 2009 - 14. ročník - fotoreport

V pořadí již čtrnáctý ročník nejznámějšího českého festivalu BRUTAL ASSAULT zaměřeného na tvrdou hudbu se odehrál ve dnech 6. - 8. 8. 2009. Místem konání byla, stejně jako v posledních dvou letech, jaroměřská vojenská pevnost Josefov.

Nedá mi to, musím začít kritikou věcí obecných. Už výběr místa konání spatřuji jako zásadní chybu č. 1. Areál je sice krásný a svým vzezřením k pořádání takové akce přímo vybízí, avšak jeho obklopení svahy ze všech stran velmi podstatně zhoršuje jeho dostupnost ze stanového městečka i z města, zatímco doba, za kterou člověk všechny tyto náspy obejde, pokud přes ně nechce šplhat, je rovna přibližně hracímu času jedné kapely v pátek odpoledne.

Další nepříjemnou okolností je kapacita stanového městečka, která dle mého názoru už opravdu přestává stačit, a to i nyní, kdy velké množství lidí vyhledávalo ubytování v ubytovnách, privátech, atd... Jedny jediné sprchy na pětimístný počet lidí také nejsou zrovna nejšťastnější řešení, o dostupnosti užitkové vody téměř kdekoliv v areálu i v kempu raději pomlčím úplně. V tomto ohledu bych příště velmi uvítala jakékoliv zlepšení, stejně tak v počtu „populárních toiek“ v kempu i v odlehlejších částech areálu, kde se nacházel metal market a horror cinema stan (ve kterém bylo v počasí, jež panovalo, naprosto nedýchatelno).

Nyní se již přesunu k tomu nejdůležitějšímu a to jest k hudbě. Omluvte prosím značnou neúplnost reportu, ale zchvátila mě nějaká choroba (podezřívám festivalové jídlo a všudypřítomné slunce). I letos zůstal zachován model dvou rovnocenných pódií, což je věc, kterou velmi oceňuji. (Ovšem již méně oceňuji neustále připlouvající posluchače, jež přepadávají přes první řadu do photopitu, z nichž mi jeden nakopl foťák, hlavě se tak tak vyhnul).

DEN PRVNÍ

Celý letošní festival otevřela HC kapela z Prahy s velmi „poetickým“ názvem FLOWERS FOR WHORES. Moc nevím, co k tomu napsat, v životě jsem je předtím naživo neslyšela, tak nemám s čím srovnávat. Vcelku dobře odehráno, „jenom“ ten nápad tomu chyběl.

Druhá kapela čtvrtečního odpoledne i celého festivalu, holandští THE LUCIFER PRINCIPLE sice zajímavě působí vizuálně díky kontrabasu. To je však ale jediné, co se o nich dá říci v dobrém. Ne, že by byli úplně špatní, ale opět nemastné, neslané, nekořeněné, nedochucené... Prostě nuda.

To už se ovšem nedá říct o WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Velmi kvalitní hácéčko s příměsí všeho možného, zběsilý zpěvák, jehož bylo pódium plné od začátku do konce. Za sebe zvedám oba palce. Paráda.

Je mi líto, ale DARKANE ani CARNIFEX jsem neviděla, nemohu tedy sloužit.

Thrashová legenda SADUS určitě potěšila. Starší zavzpomínali, mladým bylo ukázáno, jak že se to vlastně dělá. Jeden z (mnoha) nejlepších zážitků celého čtvrtečního programu.

Já už jsem se ale těšila na řeckou formaci ROTTING CHRIST a nezklamali mě. Čím dál tím více se vzdalující od black metalu, s nímž na metalové scéně začínali, zároveň jsou čím dál tím lepší. Zazněly snad všechny zásadní songy celé jejich tvorby. Jejich set měl jednu jedinou vadu. Nebyl za tmy. Kdyby hráli později, ještě by to umocnilo atmosféru celého jejich vystoupení na maximum.

Po setu Rotting Christ jsem na MADBALL vůbec neměla náladu, připadalo mi toto namíchání, jako že si pořadatel házel kostkou, koho kam zařadí. Ne, že bych je neměla ráda, ale opravdu umístění v programu nebylo nejšťastnější, zvuk byl naprosto hrozný. Škoda. Před dvěma lety zde byli jedni z nejlepších, tentokrát tuto pozici alespoň v mých očích a uších rozhodně neobhájili.

Izraelci ORPHANED LAND, to byla jiná káva. Zavzpomínala jsem si na dobu, kdy jsem je před x lety objevila a byla jsem jimi naprosto nadšená. Dokonce i zvuk byl na poměry BA velmi dobrý, takže mě nevyrušoval ani ten. Kdo neviděl, prohloupil :)

A když dohráli Orphaned Land, přišla další moje srdcovka. Švédové PAIN. Neméně dobrý projekt Petera Tägtgrena z legendárních Hypocrisy. Stárneme všichni, i idol Peter, to mu ovšem nic neubírá z jeho umění. The Same Old Song, Zombie Slam, Shut Your Mouth, It's Only Them, Nailed to the Ground, … Nová deska mě moc nebaví (a ano, slečna Olzon na tom má velký podíl), takže já jsem byla naprosto spokojená.

To už se však nedá říct o BIOHAZARD, které normálně mám mezi svými TOP 20. Energií hýřili, pódiovka super, zvukově už to taková sláva nebyla a už jsem je viděla i v lepší formě. Špatní rozhodně nebyli, ale zdaleka mě to nestrhlo tak moc, jak jsem čekala.

Poslední kapela, kterou jsem viděla, byli ve čtvrtek BRUTAL TRUTH (kteří byli vyměněni s Cynic, na které už jsem tak neměla dostatek síly vydržet). Luxusní nátřesk, tuhle podobu grindu mám fakt ráda. Vyčerpalo mě to ale již zcela, takže na tu šaškárnu jménem Turisas jsem už nevydržela.


DEN DRUHÝ

Na začátek se nebudu moc rozepisovat, všechny tři budíčky, ACTION, CASKETGARDEN i FORGOTTEN SILENCE byly velmi slušné, přičemž sama nejvíce oceňuji Casketgarden. Forgotten Silence se mi z nahrávek sice líbí víc než to, co předvedli na BA, ale to se nedá svítit. Action byli super HC a po ránu vyloženě sedli.

OBSCURA nastupující jako čtvrtá v pořadí byla sice fajn, ovšem hromadné nadšení kolegů z Fobia zinu nějak nesdílím. Možná kdyby hráli za tmy nebo alespoň večer, oslovili by mě více, takhle jim můžu přiznat jen to, že jim to šlapalo a dokonce mě i chvíli bavili. Rozhodně bych si je však nenechala ujít, kdybych měla další možnost je vidět.

DEPRESY mě odjakživa nebaví. Nic na tom nezměnil ani BA09. Nevím co víc říct.

Z vod velmi vzdálených k nám pak připluli PSYCROPTIC a Depresy zcela smetli. Živelný energický grind, který by vyburcoval i mrtvého. Opět oba parce nahoru.

Na kapelu honosící se jménem NEGURA BUNGET jsem byla hodně zvědavá, protože jsem netušila, jak to může naživo znít. No, už to vím. Šaškárna na entou a kdybych místo poslechu šla na oběd, nic by se nestalo.

Absence by mě mrzela u švédských VOMITORY, které mám opravdu ráda. Jejich pojetí death metalu je mi velmi blízké, jenom ze zkaženého zvuku jsem se mohla pominout. Aneb názorná ukázka, jak totálně zabít i zcela perfektní vystoupení.

Grindery GADGET nastupující po nich jsem taktéž neviděla poprvé, nicméně toto jejich vystoupení mě o jejich kvalitách přesvědčilo více. Navíc neskutečně obdivuji nasazení zpěváka, jež se po pódiu pohyboval s pomocí berle a s obrovskými podlitinami na bocích a ještě zvládl podat naprosto perfektní výkon.

Slova „perfektní výkon“ a GRAVE se však asi v jedné větě nesejdou. Nezaujali před rokem ve Futuru, nezaujali ani tentokrát. Stylově blízké například již zmiňovaným Vomitory, kvalitou kdesi u jejich paty. Při poslechu jejich setu nostalgicky vzpomínám na pohádku o třech veteránech a první setkání s flašinetem.

Moje milovaná DAGOBA měla autonehodu a tudíž nenastoupila. Škoda. Konečně zase mohli mít v Čechách obstojné publikum (viz můj report z Basinfirefestu).

O ATHEIST se mi ani nechce psát, protože na tom nebylo pozitivního snad vůbec nic :( Tři čtvrtiny setu odehrané zády k publiku, image jak když se tu ocitli omylem a původně mířili na hip hop kemp. Ne, toto opravdu ne... A to jsem se na ně těšila.

BENEATH THE MASSACRE dostali nějaký čas navíc poté, co vypadlo vystoupení Dagoby, a já jsem byla ráda, že právě oni. Jejich studiovou tvorbu moc naposlouchanou nemám, přesto mě ale jejich hudba baví. Brutal death v jejich podání je skutečně brutální a asi všechny fanoušky opravdu tvrdé hudby jejich vystoupení muselo potěšit.

O VREID jsem od všech slyšela jen to nejlepší a velmi mě mrzí, že jsem na nich nebyla :(

NOVEMBERS DOOM jsem taktéž neviděla, ovšem v tomto případě mi to zdaleka nevadilo tolik jako u předchozích Vreid.

Na comeback jedné z legend technického death metalu, Nizozemců PESTILENCE, byl zvědavý skoro každý. Jak je v takových případech obvyklé, někteří byli nadšení, jiní otrávení. Já jsem v tomto případě patřila k první skupině. Jediné, co mi vadilo, byl opět hip hop kemp v podání  baskytaristy Tonyho Choye.

Po Pestilence přichází pro mě vrchol celého festivalu. Několik let jsem se modlila, abych je konečně viděla naživo, snad jediná kapela, jejíž originální kompletní diskografii vlastním. Vidět je a umřít. Kapela, u níž si člověk nikdy nemůže být 100% jistý, v jaké sestavě dorazí. Legenda mexického grindu, BRUJERIA! Nebudu objektivní, opravdu ne. Po celou dobu jejich setu mi přebíhal mráz po zádech a já byla v sedmém nebi. Zazněly snad všechny z jejich nejpopulárnějších songů včetně Marijuany :)) Pro mě jednoznačné pomyslné zlato v rámci celého festivalu.

Trošku zvláštní skok, po Brujerii další legenda, tentokrát však ze zcela opačné strany žánrového spektra. OPETH. No, abych byla upřímná, čekala jsem víc. Vzdáleně mi připomněli loňské vystoupení Paradise Lost, ovšem nutno jim přičíst k dobrému, že na rozdíl od nich vyzařovali nadšení, nikoliv znuděnost, jako právě PL. Fanoušci si jistě našli to svoje, já jsem si svoje favority našla jinde.

Kultovní američtí thrasheři TESTAMENT nezaháleli a lehce uspané publikum po setu Opeth opět probrali během několika málo minut k životu. Bavila jsem se výborně a Testament mě rozhodně nezklamali.

Norské avantgardisty ULVER jsem sama neslyšela, po thrashovém nátisku Testament jsem na ně rozhodně neměla ani pomyšlení, ale dle mého společníka by těch 1200 za lístek stálo za to i v případě, že by všechno ostatní kromě nich bylo totálně neposlouchatelné. Budu mu věřit.

DARK FUNERAL byli první z velkých black metalových jmen. Kdysi, když jsem s blackem koketovala, nejspíš bych byla nadšena. Takto je vidím jen jako další šaškárnu. Navíc jako hudebně velmi špatnou a blbě sehranou šaškárnu. Je mi líto.

EVERGREEN TERRACE už jsem bohužel neviděla, neslyšela.

DEN TŘETÍ

Z třetího dne festivalu bohužel mám velmi kusé vzpomínky, neboť jsem většinu proležela s mokrým ručníkem na hlavě, slunce si na mně vybralo svou daň, takže seznam kapel, které jsem viděla, byl skutečně jen velice krátký.

Vůbec první kapela programu, BLACK BOMB A z Francie, mě velmi potěšila, rozhodně jsem od nich nečekala tolik, navíc mě překvapila sehranost obou zpěvů. Palec nahoru.

Další kapelou, na kterou jsem se vzchopila, byli až ANAAL NATHRAKH. Ti měli být jedním z hlavních taháků loňského ročníku, avšak krátce před festivalem svoji účast odřekli. Letos se konečně dostavili a předvedli velmi solidní výkon, avšak pro mě ničím nezajímavý. Kotel však měli víc než slušný.

ATROX byla další kapela, na kterou jsem byla hodně zvědavá a na rozdíl od jiných má očekávání naplnila do poslední kapky. Další norští avantgardisté, avšak mnohem povedenější. Tato hudba mě baví a ještě asi dlouho bavit bude. Kdo nezná, vřele doporučuji sehnat.

Američtí deathaři SUFFOCATION pak potvrdili, že všechno dobré, co se o nich říká je pravda, zopakovali více než solidní výkon z předloňského Brutalu, předvedli i něco z nové tvorby. Sympatické vystupování i vystoupení, perfektní muzikantská sehrannost, dokonalý vokál. Nemám co dodat.

IMMORTAL a MARDUK s dovolením sesoukám do jednoho odstavce. Další dvě blackové legendy, další dvě šaškárny, jež si moc nezadaly s Dark Funeral. Hodina a půl pro Immortal byla fakt trochu moc, zvlášť když ani nebyli sehraní, Marduk už byla prostě jenom šílenost.

WALLS OF JERICHO jsou poměrně populární díky své zpěvačce. Zpěvačka je nařachanější než Frank Mullen ze Suffocation, slovo „fuck“ ve 150 variantách používá častěji než zbytek populace dohromady. To, alespoň pro mě, je mnohem podstatnější než jakákoliv hudební kvalita. Na odpis.

Poslední dvě kapely festivalu, SKEPTICISM a ETERNAL DEFORMITY, už jsem bohužel neviděla vůbec. To už jsem své třeštící hlavě opět dopřávala odpočinku.

Tím skončil 14. ročník festivalu Brutal Assault. Své celkové dojmy už jsem popsala v úvodu článku, zde si neodpustím ještě jednu poznámku. Opravdu nechápu, co je tak těžkého na tom sehnat kvalitní zvukaře. Jde o velmi kvalitní a nejlépe obsazený český festival na poli tvrdé hudby. Rozhodně by si to zasloužil.

Lucia SHECK